Píšu..

Déšť

8. dubna 2012 v 10:20 | Tazi
5. dubna 2012, Praha
Sleduji svojí sestru, asi jí umím číst myšlenky.


Vyběhla ven a ještě se na pár vteřin zastavila. Nasadila si kapucu, rozběhla se. Běžela okolo občasné autobusvé zastávky, pod přejezdem vlaků se na chvíli zastavila. Ohlédla se zpátky. Zalesklo se jí v očích a opět se vydala se dopředu, do parku, kde bylo úplně prázdno. Pršelo. Zatočila doleva a vyběhla po schodech. Ocitla se na silnici, přemýšlela. Zmateně se vydala dál, znovu do leva. Koukala do keřů a vzpomínala. Na kočku, kterou tam jednou zahlédla. Prošla okolo několika domů, než došla k odbočce, kterou potřebovala. Vydala se cestou, kterou šla jen jen jednou. S mámou, když ještě žila. Po chvíli se vyskytla poblíž schodů. Sešla dolů a pak zabočila do prava, do večerky. Koupila si balíček žvýkaček a vyšla ven. Bez kapuci, přestalo pršet.
Šla pořád rovně, žvýkala. U benzínky se na chvíli zastavila. Vyndala si žvýkačku z pusy a flusla. Žvýkačku vrátila do úst a pokračovala v cestě. Nevzrušeně. Domů se jí nechtělo, ale potulovat se venku jí začalo nudit. Odemkla barák a vkročila do bytu. Pes kňučel. Jak předpokládala, tak mu otevřela dveře. Vyšla s ním ven.
Šla, tentokrát se psem, zase stejnou cestou, jakou původně odcházela. Ale místo aby zatočila doleva šla rovně. Sedla si na lavičku a vytáhla sluchátka. Začala poslouchat muziku. Pes pobíhal po parku. Nevnímala svět okolo. Asi myslela na mámu. Na svojí mrtvou mámu.

Koupelna - 1. část

5. března 2012 v 20:11 | Miss Naive
Historicky pevní povídka na tomhle blogu. Třeba se bude líbit. A podle názoru ostatních bude další díl. Halelůja?

Mejdlo mojí sestry s potiskem Hello Kitty mě vždycky děsně rozčilovalo. A mojí sestru zase rozčilovalo, že si na záchod beru vidličku a skleničku s okurkama, který jsem tam jedla. A víte co rozčilovalo naší mámu? Kaktus. Teda, on jí nevail tak úplně ten kaktus, jako spíš fakt že byl od našeho táty kterej jí nechal.

Naše rodina je sama vo sobě dost divná a asi vždycky bude. Mady, totiž moje sestra se bojí klaunů, protože jedou vyděla nějakej stupidní horor, když jsem jí měla hlídat. Taky jsem za to dostala celkem dost vynadáno, od mámy. A táta měl zase svůj tříhodinovej proslov že se mám o svojí malou sestru starat. Malou? Je jí deset. A já mám ve čtrnácti taky jiný starosti než se starat o haranta.

Ale zpátky k jádru. Zrovna jsem stála v koupelně, snažila si upravit vlasy a ukusovala ty vokurky.
Když jsem jich spořádala víc než jest zdrávo, přejela jsem si zuby kartáčekem a dalších minimálně patnáct minut se snažila vytvořit si na hlavě přijatelnej účes. Když se mi to konečně (ne) povedlo, vzala jsem si řasenku a nakonec se pokusila si udělat oční linky. Jenže zrovna zaklepala sestra a mě ujela ruka. "Maddy!!" zařvala jsem na osobu za dveřma podrážděně a chystala se jí otevřít, ale uklouzla mi noha, rozsekala jsem se o kliku a na chvíli omdlela.
Když jsem se probudila, byla jsem pořád v koupelně a podle hodin vedle zrcadla uplynulo pět minut. Sestra na dveře pořád celou tu dobu klepala, tak jsem jí otevřela.

Nebyla to sestra. Byl to nějakej chlápek ve skafandru, kterýho jsem se příšerně lekla a málem omdlela. A kdybych omdlela, byo by to lepší. Ten chlápek nebyl zrovna dvakrát nadšenej když mě vyděl a vystratoval po mě s nožem.

Když jsem se probudila, ležela jsem pořád v koupelně v kaluži krve a podle hodin uplynula nějaká půl hodina. Ze schodů jsem jenom slyšela křik mámy, ať si pospíšim nebo přijdu pozdě do školy.
Mámě se povedlo vyběhnout až na horu a když mě viděla, omdlela.
Když jsem byla později v nemocniční koupelně, doktoři mi řekli že máma vypověděla, že se okolo mě vznášel nůž, který mě několikrát bodnul.
Kriminalisté potom našli ve sprcháči ležet skafandr od krve.
Fakt komický.
 
 

Reklama