Víkendovej speciál

11. března 2012 v 18:15 | Miss Naive |  Den za dnem

PÁTEK

Autobus mi z Prahy vyjížděl ve třičtvrtě na šest a na nástupišti jsem byla už někdy ve dvacet jedna, takže jsem tam chvíli mrzla než ten autbus přijel. Do busu jsem nastoupila a chtěla poloviční jízdenku do Písku, ale ten týpek po mě chtěl průkazku, že je mi míň jak patnáct, nebo kde je ta hranice. Tak jsem vytáhla z peněženky ISIc, kde mám fotku když mi bylo asi deset, takže tam vypadám jak totální debil. Směrem k řidiči jsem protočila panenky a usadila se někdy spíš vzdadu. Po chvíli se ke mně přisedla nějaká ženská a začala vytahovat sluchátka, tak mě napadlo že bych taky mohla poslouchat. Asi pět minut jsem se snažila si ty pecky narvat do uší, aby mi konečně držely, a když se mi to povedlo, navolila jsem si Sto zvířat a furt měla nutkání to zpívat. Celou cestu jsem poslouchala tyhlety mý voblíbence, neustále kontrolovala čas, přidávala a ubírala zvuk a vůbec furt jsem nějak šahal na ten telefon z kterýho chrčela muzika.
Když jsem dojela, byla pěkná kosa, tak jsem si zapla bundu, ale samozřejmě né až ke krku, přidala zvuk a čekala na tátu, protože autobus přijel dřív. Tátu jsem viděla hned asi po třech minutách, tak jsem k němu namířila a pak asi pět minut mrzla v autě, když telefonoval asi ze třema lidma kvůli netušim čemu.
Když jsme dorazili dom, vrhla se na mě Natálka a Bibi, nějaký Samovi kámošky, který jsou jako docela v pohodě. Zasekla jsem se na pěknou dobu v kuchyni, že si dám něco k jídlu, ale děti furt prudily, ať tohle a tamto, takže jsem v tý kuchyni byla fakt dlouho, než jsem se konečně najedla. Když byl můj žaludek uspokojenej, vlezla jsem do jednoho pokoje a zabavila jsem Saumelovi takovou boží kšiltovku, na který je natištěnej komix X-mena a která je Samovi velká a on mi ji odmítá dát.
Holky mě zatáhly do vedlejšího pokoje a hrály jsme ňáky dětský pirátský karty, zatím-co táta a Sam byli fascinovaný mým vopraveným telefonem a rozhodly se hrát Angry Birds, s mojí skoro vytlučenou baterkou. Když jsme dohrály tak tři kola těch karet, přišel Samuel a vrátil mi skoro vybitej telefon, a tak jsme vylezli nahoru hrát kulečník. Nehrála jsem to asi vod svých devíti nebo vosmi, takže sem se ani nedokázala trefit do koule, takže mě šestiletej kluk porazil. Furt nám ale padaly koule, tak se táta děsně nasral a vyhnal nás spát. Natálka odešla domů.
Já zůstala na hoře a chvíli čučela na tátu jak hraje Call of Juarez II., ale pak šel spát, tak jsem ke kompu usedla já. Myslim, že jsem byla na fejzbuku a pak se snažila napsat další část Koupelny, ale nějak jsem se dostala jenom k jednomu vodstavci, tak jsem vypla komp a šla sem dolů, že si budu ještě číst. Než jsem došla pro knížku, táta zhasnul, tak jsem se na to vysrala, zalehla a fakt brzo usla.

SOBOTA

Nějak k ránu se mi něco z dálo a já chtěla uskočit, takže jsem málem sletěla z palandy mýho bratra, ale naštěstí jsem to ustála. Myslim, že jsem na chvíli ještě usla a pak se vyhrabala ven a rozhodla se udělat si vločky z jogurtem. Dopadlo to tak, že tam byli vločky, nějaký lupínky, mlíko, tuna kakaa a ještě cukr, ale jako bylo to dobrý.
Pak jsme nějak vypadli odvést BiBi k její mámě do krámu, a pak jsme jeli odvést nějakýho kluka, kterej tady byl vod včerejška a vypadlo mi jeho jméno a chodí s Samuelem do školky. Tak jsme jely k němu do jejich bytu a tam jsme chtěly vzít Laurinku, která spala u ségry toho kluka, ale tak na hodinu jsme se tam zasekly a já z dětma hrála takovou tu hru, jak padaj ty vopičky v tom stromě a řekla jsem si, že to jako musim mít doma.
Voni taky měly takovýho vobřího černýho kocoura, kterej by si furt hrál, a tak děsně škrábal y byl fakt boží.
No a potom jsme jeli někam do města poblíž Hluboký, kde jsme koupili kolo pro Laurinku, který bylo už nějak domluvený přes aukro.. Pak jsme jely do Pennáče v Hluboký, nakoupili tam nějakou svačinu, přesnějc polomáčený sušenky a výbornej Hanáckej salát. Potom jsme zamířili do zoo v tý hluboký. Tam jsme byli skoro celej zbytek dne, a bylo to tam fakt hezký, i když jsem tam už jednou byla. Voni tam maj vlka a dva rysi, a taky nějakou kočku divokou a všechno je to takoví roztomilí. A taky tam jsou kozy, ke kterým můžeš vlízt a dát jim takový granule, který voni žerou. A když tam s tim vlezeš, tak voni se na Tebe děsně sesypou. No a Laurinka tam vlezla, všechny kozy na ní a ta z toho dostala záchvat.
Pak jsme jeli někam nevim kam, podepsat nějakou smlouvu, kvůli nevim čemu a pak domů. Doma jsem dostala celkem záchvat breku, protože jsem na jednom hřišti řekla Kateřině ať mi pohlídá telefon, doma jsem si prohlížela nějaký moje starý ulbum a chtěla jsem ty fotky vyfotit, a nemohla jsem najít telefon. Tak jsem šla za Katkou, jestli mám můj telefon a vona že jako ne. Takže prohledávání kabelky, nic. V autě, nic. A pak z ní vypadne, žo ho má v kapse kabátu, takže hezký.
Pak jsme nějak zase hrály kulečník a už jsem jako vyhrávala, protože jsem se do toho celkem dostala a pak jsem nějak byla na počítači, předpokládám že na fejzbůku no a nakonec jsem vytuhla.

NEDĚLE

Ráno jsem se vzbudila, protože Katka řvala k vůli něčemu na děti, protože děsně zlobily nebo co, ale snažila jsem se spát dál. Pak jsem slyšela, jak Samuel pronesl "Já chci Zíťu", takže jsem se nepozorovaně vyplížila na horu, kde jsem čučela jak táta hraje tamtu hru. Potom nějak musel jít uklízet, tak jsem taky chvíli hrála, ale vůbec jsem se nedostala ke střílení, jenom sem furt šla rovně za takovým týpkem, takže jsem to uložila a šla se dolů najíst. Zase jsem si chtěla udělat ten mix vloček, ale došlo kakao i tamty lupínky, takže to byli jenom vločky z mlíkem, jogurtem a cukrem. Pak jsem zase hrála kulečník, asi dvě nebo tři hry. Pak prej, že bude hrát Laurinka z Káťou, ale Laurinka - ve svejch třech letech - s tim po prvním nepovedeným šťouchu sekla, takže jsem hrála já s Katkou a samozřejmě jsem prohrála. Myslim, že jsem potom ještě hrála ze Samem, ale nejsme si jistá. Zbytek rodiny potom vypadnul na nákup a mě tady nechaly bratra. Naštěstí nic nedělal, jenom si skládal puzzle nebo co a já si pročítala 1000 důvodů, proč je lepší být holkou, na Krásná.cz. Fakt byste nevěřili, co tm lidi napíšou za debilní kecy.
Pak se nějak přijelo z nákupu a já zůstala zašitá na hoře a začala jsem psát tenhle článek a napůl jsem si psala z nějakýma lidmama na fejsu. Pak mě zavolali dolů k jídlu, já to všechno sežrala a chtěla jsem pokračovat v psaní tohohle blábolu, ale přiběhl nahoru Samuel, začala dupat a šoupat nohama a že prej se musim dívat. Táta pronesl že výborně stepuje, vyhnal mě od počítače a začal stahovat nějakou indiánskou tanešní hudbu, aby mohl bratr rozvíjet Svůj talent žejo.
Teď jsem si to po sobě přečetla a pokusila se opravit všechny překlepy. Uložim to do rozepsanejcha až přijedu domů, dopíšu další podrobnosti a kliknu na HNED ZVEŘEJNIT.
Momentálně jsem dojela domů. V buse jsem zapla telefon a navolila opět Sto Zvířat. Moje minimální baterka vydržela až sem, domů a teď si telefon nabíjím. Cesta byla pohodová a celkem mi to uteklo. Vím, že jsem si vzpomněla na Ethelu - holku, kterou znám od mýho půl roku a jejího roku, holku, která byla dlouho dobu moje spřízněná duše - ale už nevím kvůli čemu. Když jsem na Knížecí čekala na sedmičku, byla mi děsná kosa a fakt se mi klepaly nohy a připomnělo mi to jednu scénu před školou, když jsem měla záchvat zimnic a klepala jsem se jak ratlík. Když tramvaj přijela, ve dveřích stála růžová Addidasca a já si zase vzpomněla asi na tři lidi který tu bundu maj. Z týhle osoby se vyklubala jedna holka, která se mnou na začátku roku ještě kamarádila a nutila mne ať s ní jdu ven. Jsem se na ní koukla a vona se tak děsně usmívala, a fakt netuším jestli škodolibě, opovržlivě, nebo jako jak. Na Andělu nastoupilo děsně moc vietnamců a ještě hrozně moc lidí, ale já naštěstí pohodlně seděla. Vystoupila jsem, nečekaně a šla domů. V baráku mi ještě vypadl klíč vod skříňky a já se děsně lekla, že jsem v prdeli, ale byl asi metr za mnou. Doma mě přivítala mamka s kocourem v náruči a oznámila mi, že se mám zbalit, protože jedem k Hynkovi dom a tak nějak stručně mi řekla co dělala o víkendu.
Já teď sedím na gauči, na klíně počítač, vzpomínám na ty lidi, na který jsem si předtím vzpomněla a na ruce mi leží kocour.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 11. března 2012 v 19:01 | Reagovat

Hele - na fleku bych s tebou měnila...zvlášť kočka by se šikla :-)

2 Sikki Sikki | E-mail | Web | 12. března 2012 v 17:44 | Reagovat

Páni já tě nějak zanedbávám :(
No, evidentně jsi měla o víkendu rodinou pohodu, ale proč ne :)
Ale doprčic to popisování jídla to ti závidím asi nejvíc..já si ani za boha nevzpomenu co jsem jedla naposledy a kdy... :-D

3 Skyletta Skyletta | 12. března 2012 v 18:17 | Reagovat

Strašně bych chtěla mít barák plnej malejch dětí, kvůli kterejm bych se nemohla najíst. Ale jakože fakt jo.

4 Skyletta Skyletta | Web | 12. března 2012 v 18:17 | Reagovat

A Sto zvířat neznám. Zkusim.

5 Ophelia Ophelia | Web | 18. března 2012 v 17:53 | Reagovat

Sto zvířat super :)

6 KinomanGob KinomanGob | E-mail | Web | 16. srpna 2017 v 3:26 | Reagovat

Наверно это в последний раз видел http://thetinz.com/portal/member.php?16918-Kinomanboarp. Если делать нечего, то посмотреть можно, ссылка на фильм там в профиле.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.