Březen 2012

Vim já?

25. března 2012 v 22:07 | Slečna Naivní |  Roztejkám se
PSH - Vim já?
Mimochodem, taky Vás tak sere, že si písničky už nemůžete pouštět přímo na blogu?

Slyšeli jste někdy o kapele Pixies? Já dneska poprvé, a zní fakt dobře, tak pohodově.
Psolední dobou jsem taky nějak přemejšela o muzice, a moje punkáčství njak vymizelo, i když tam pořád je. Chtěla bych umět poslouchat taky něco jinýho než Sto Zvířat a Redhoty, protože poslední dobou poslouchám jenom tohle. A k tomu všemu je úplně nazačátku ta písnička vod PSH, která se mi vlastně ani nelíbí.

A aby toho nebylo málo, zejta zase škola.
Víkend u babičky s kámoškou a hádejte, co jsme dělaly? DŘEPĚLI U KOMPU. Začíná mě to štvát, vim že bych s tim měla něco dělat. Číst si, kreslit. Ležet na posteli a poslouchat muziku. Bože, nesnáším se.

A pak jsem taky přemejšela o tom záchvatu přezdívek. Chtěla bych se vrátit k Tazi. Ale tak nějak.. v jednom dni, abych Vám oznámila třetí změnu? Není to divný? A říct to zejtra, je taky divný. Za měsíc taky. myslim, že tak nějak není změny zpět. Ale Tazi bylo fakt boží, vždyť mě to pořád doprovází. Ale proti Slečně Naivní nic nemám. Ale úplně mě to nevystihuje no.
A taky jsem přemejšlela, že bych mohla bejt TaziDra. To bylo vlastně ještě před Tazi, než jsem to zkrátila. Já nevim. Jsem fakt poslední dobou taková divná, nesvá.
Mám tričko, kde jsou čtyři fotky ŠVARCMBERKA (fakt sorry, ale nevim jak se to píše) a pod tim velkej nápis KAREL. Měla jsem to tičko ve škole a přišlo mi divný jak na mě lidi čumej. A přemejšlela jsem. Ž eje vlastně těžký bejt originální. Že pro mě začíná bejt těžký bejt pořád jiná. Ta Divná.

Chtěla bych toho tolik udělat, ale já to prostě nedělám. Chtěla bych si lehnout na poslet a číst. Přečíst konečně toho Harryho Pottera, kterýho čtu už děsnou dobu, i když jsem první díl přečetla za pár hodin.
Chci přestat číst jenom v tramvaji a před spaním, když vím že mám na to přečíst třistaAněco stránek za necelý čtyři hodiny.
Taky bych chtěla kreslit. Kdybych kreslila každej den, fakt bych se zlepšila. Když si k tomu sednu, vim že dokážu nakreslit něco víc, než ty sračky, který kreslim.


Třeba tohle. Považuju to za to nejlepší co jsem kdy nakreslila. Protože jsem si k tomu sedla. Sice ve škole, ale sedla sem si k tomu, nekreslila jsem jenom rychlo-kresby. Prostě jsem o přestávce seděla a kreslila.

Fakt mám takovou divnou náladu. Vůbec poslední dobou. Chci se pořád k něčemu dokopat, ale nedokážu. Třeba si chci pustit všechny díly HOW I MET YOUR MOTHER, Teorie velkýho třesku a taky My name is Earl. U himym jsem zmákla první sérii, a prostě to chi všechno vidět. Kluci taky děsná chválí Cimrmana. Musim se zeptat, co přesně myslej.
A taky konečně dokoukat toho Borata. Už ho mám vod Ervína pučenýho asi tři tejdny, není-li to víc.
Fakt bych toho chtěla udělat hrozně moc. Taky jít do knihovny a pučit si dvojku Pottra. (Až dočtu tu trojku). A taky bych si potom ctěla pučit čtyřu, a pak pět. A šestku. Doma mám sedmičku.
A taky toužim přečíst Narnii. Eragona. nebo tu novou knížku "Nejsem vrah" nebo jak se to jmenuje.
Asi si napíšu seznam. Budeto boží. Když jsme u toho, co je boží.. Barney je boží. Chtěla bych ho zkusit nakreslit.

Slečna Naivní

23. března 2012 v 16:20 | Slečna Naivní
Máte smůlu. Nejkratší článek v historii snad všech blogů který jsem kdy měla.
Měním přezdívku. Slečna Em, je fakt hrozný.
Došlo mi to až teď.

EDIT [25/03]: Na Miss Naive kašlu. Sorry za komplikace, jestli jste to přepsali. SLEČNA NAIVNÍ je hezký. A český. A není tam slovo Miss.
V unáhlování se jsem fakt dobrá. Mohal bych bejt třeba Slečna Unáhlená, nebo taky Slečna Stupidní. Nebo se vrátit k Tazi. Ale asi zůstanu u tý naivity. Já fakt nevim.

Víkendovej speciál vol. 2

18. března 2012 v 20:18 | Miss Naive |  Den za dnem
Plexis - Sobec

Netušila jsem že kdy bude další víkendovej speciál, ale co už.

PÁTEK

Poprví vod doby co jsem v šestce; jsem ve škole brečela. Skar mě celkem děsil, protože jsem vážně čekala vyhazov ze školy, ale vzešla z toho "jenom" ředitlská durka a podmíněčná dvojka z chování. Kvůli tomu že jsme Chocholádě napsali parte a ten se tomu ještě gebil. Náš třídní je fakt krypl.
Máma to naštěstí brala cajk, když jsem jí to volala a jak jsem dorazila domů, řekla mi že se se mnou bude víc učit a že na kompu budu hodinu denně. Od kompu se upouští už teď takže cajk, ale chystá se mě vyzkoušet ze slovíček v ájině, vopruzzz. Jak jsem dorazila domů tak jsem vzala nějaký céda Boba Marleyeho a Cypress Hill - který jsme nakonec vůbec neposlochali - a jeli za Pepanem na vózu. Tak hodinu a něco jsme se s mámou flákaly u rybníka a poslouchaly Landu. Pak jsme nějak šli za Pepou kterje nám přesazoval u auta gumy, pes děsně knučel a tak a pak jsme nějk šly zase k vodě, myslim. Pak jsme šli jakože "domů", já chvíli jezdila na kole pak jsme trčeli doma a nakonec jsme šli na koncert Plexis do Trezoru v Příbrami. Jako předkoni byla nějaká amatérská skupina NevimJakSeJmenuje a pak Apple Jujce. KOncert byl fakt libovka, na Plexisáky jsem se tak nějak konečně sebrala a začala jsem ze sebe loudit nějaký pohyby, jakože možná trochu podobný pogování i když fakt nevim jak to vypadalo z pohledu jinejch :D Z koncertu jsme vodcházely pár minut po půlnoci (začínalo to někd v deset a mi tam byli někdy vod devíti) a já doma padla celkem mrtvá.

SOBOTA

Ráno jsem se probudila a čučela na telku, pak jsem nějak jedla piškoty z mlíkem v takový děsně divný jakoby patrový flašce a nakonec jsem si lehla vedle do pokoje k mámě a probudli jsme se fakt jako relativně pozdě, nevim kolik bylo. Pepa šel na pivko a když se vrátil byl trochu cmrdlej, tak jsme chvíli byli doma a pak jsme šli k hodpodě, tam máma nějak pila Lemona ale nakonec jsme viděli Smetáka (pepanovýho známýho) u vody, tak jsme šli za nim. Já z mámou poslouchala myslimže Landu a Sto Zvířat nebo navopak, to máte jedno. Pepa potom nějak chvíli chytal ryby, pak jsme taky z mámou byli v tý hospodě pro něco k pití a dostávali jsme děsněj záchvat protože tam byl jeden takovej děsněj mamlas za tim barem. Ke konci jsme šli domů a já tam vyhrabala Harryho Pottera jedničku tak jsem to začala číst. Pak jsem nějak koukala na film 28 dní a vo reklamě jsem zase četla a pak sjem se zase tak jednim vokem dívala. Celej večer jsem vlastn jenom četla, a na to že ta jednička má asi jenom 280 stránek jsem to četla asi hodinu a půl, což je nějak moc :D

NEDĚLE

Probudli sme se někdy v děvět, já se dívala na Dům loutek a pak začal faktor strachu, ale jelikož tam nebyl Joe Rogan tak mě to u druhýho úkolu začalo nudit a šla jsem si zase čsít harryho Pottera a vězně z azkabanu, páč tajemnou komnatu jsem nenašla. Četla jsem zase prakticky bez přestání, jenom jsem pak nějak ještě jedla ty piškoty z mlíkem. Pak jsme museli vodvýzt Pepana na statek ajá si celou dobu v autě četla, což mě udivuje protože normálně nemůžu. Stavili jsme se i u nějaký benzínky pro pití a tak, le jeli jsme vlastně bez přestání, i když jsme pak stavěla někde u pole aby se vyvětral pes. Když jsme Pepana dovezly, vlatně jsem hned vyjeli a já si četla už jenom chvíli a pak začala posloucaht Sto zvířat až do Prahy. Máma si šla do Šapíčka pro vejplatu a chvíli jsme se tam zasekli na kus řeči a taky jsme si daly vedle pizzu. Nějak mi volala Tess jestli bych nešla ven a já nemohla, ale že prej by u nás mohla spát, ale pak už se nevozvala. Nakonec jsme nahodili Speedyho, ELišku a jště jednoho týpk a každýho vysadili doma, páč jsme to měli po cestě a já si vlezla do sprchy a pak jsem čekala, jestli jako zavolá ta Tess. nezavolala, tak jsem sedla ke kompu, něco užírala, psala na fejsu a teď mě mamka vyhání kvůli těm slovíčkům z ájiny.
Vim, že jsem si dneska vzpomněla na tábor a na ethelu a ještě na něco a myslela jsem, jak to sem všecko zapíšu ale zase vim hovno.
Takže se loučim no.

Víkendovej speciál

11. března 2012 v 18:15 | Miss Naive |  Den za dnem

PÁTEK

Autobus mi z Prahy vyjížděl ve třičtvrtě na šest a na nástupišti jsem byla už někdy ve dvacet jedna, takže jsem tam chvíli mrzla než ten autbus přijel. Do busu jsem nastoupila a chtěla poloviční jízdenku do Písku, ale ten týpek po mě chtěl průkazku, že je mi míň jak patnáct, nebo kde je ta hranice. Tak jsem vytáhla z peněženky ISIc, kde mám fotku když mi bylo asi deset, takže tam vypadám jak totální debil. Směrem k řidiči jsem protočila panenky a usadila se někdy spíš vzdadu. Po chvíli se ke mně přisedla nějaká ženská a začala vytahovat sluchátka, tak mě napadlo že bych taky mohla poslouchat. Asi pět minut jsem se snažila si ty pecky narvat do uší, aby mi konečně držely, a když se mi to povedlo, navolila jsem si Sto zvířat a furt měla nutkání to zpívat. Celou cestu jsem poslouchala tyhlety mý voblíbence, neustále kontrolovala čas, přidávala a ubírala zvuk a vůbec furt jsem nějak šahal na ten telefon z kterýho chrčela muzika.
Když jsem dojela, byla pěkná kosa, tak jsem si zapla bundu, ale samozřejmě né až ke krku, přidala zvuk a čekala na tátu, protože autobus přijel dřív. Tátu jsem viděla hned asi po třech minutách, tak jsem k němu namířila a pak asi pět minut mrzla v autě, když telefonoval asi ze třema lidma kvůli netušim čemu.
Když jsme dorazili dom, vrhla se na mě Natálka a Bibi, nějaký Samovi kámošky, který jsou jako docela v pohodě. Zasekla jsem se na pěknou dobu v kuchyni, že si dám něco k jídlu, ale děti furt prudily, ať tohle a tamto, takže jsem v tý kuchyni byla fakt dlouho, než jsem se konečně najedla. Když byl můj žaludek uspokojenej, vlezla jsem do jednoho pokoje a zabavila jsem Saumelovi takovou boží kšiltovku, na který je natištěnej komix X-mena a která je Samovi velká a on mi ji odmítá dát.
Holky mě zatáhly do vedlejšího pokoje a hrály jsme ňáky dětský pirátský karty, zatím-co táta a Sam byli fascinovaný mým vopraveným telefonem a rozhodly se hrát Angry Birds, s mojí skoro vytlučenou baterkou. Když jsme dohrály tak tři kola těch karet, přišel Samuel a vrátil mi skoro vybitej telefon, a tak jsme vylezli nahoru hrát kulečník. Nehrála jsem to asi vod svých devíti nebo vosmi, takže sem se ani nedokázala trefit do koule, takže mě šestiletej kluk porazil. Furt nám ale padaly koule, tak se táta děsně nasral a vyhnal nás spát. Natálka odešla domů.
Já zůstala na hoře a chvíli čučela na tátu jak hraje Call of Juarez II., ale pak šel spát, tak jsem ke kompu usedla já. Myslim, že jsem byla na fejzbuku a pak se snažila napsat další část Koupelny, ale nějak jsem se dostala jenom k jednomu vodstavci, tak jsem vypla komp a šla sem dolů, že si budu ještě číst. Než jsem došla pro knížku, táta zhasnul, tak jsem se na to vysrala, zalehla a fakt brzo usla.

SOBOTA

Nějak k ránu se mi něco z dálo a já chtěla uskočit, takže jsem málem sletěla z palandy mýho bratra, ale naštěstí jsem to ustála. Myslim, že jsem na chvíli ještě usla a pak se vyhrabala ven a rozhodla se udělat si vločky z jogurtem. Dopadlo to tak, že tam byli vločky, nějaký lupínky, mlíko, tuna kakaa a ještě cukr, ale jako bylo to dobrý.
Pak jsme nějak vypadli odvést BiBi k její mámě do krámu, a pak jsme jeli odvést nějakýho kluka, kterej tady byl vod včerejška a vypadlo mi jeho jméno a chodí s Samuelem do školky. Tak jsme jely k němu do jejich bytu a tam jsme chtěly vzít Laurinku, která spala u ségry toho kluka, ale tak na hodinu jsme se tam zasekly a já z dětma hrála takovou tu hru, jak padaj ty vopičky v tom stromě a řekla jsem si, že to jako musim mít doma.
Voni taky měly takovýho vobřího černýho kocoura, kterej by si furt hrál, a tak děsně škrábal y byl fakt boží.
No a potom jsme jeli někam do města poblíž Hluboký, kde jsme koupili kolo pro Laurinku, který bylo už nějak domluvený přes aukro.. Pak jsme jely do Pennáče v Hluboký, nakoupili tam nějakou svačinu, přesnějc polomáčený sušenky a výbornej Hanáckej salát. Potom jsme zamířili do zoo v tý hluboký. Tam jsme byli skoro celej zbytek dne, a bylo to tam fakt hezký, i když jsem tam už jednou byla. Voni tam maj vlka a dva rysi, a taky nějakou kočku divokou a všechno je to takoví roztomilí. A taky tam jsou kozy, ke kterým můžeš vlízt a dát jim takový granule, který voni žerou. A když tam s tim vlezeš, tak voni se na Tebe děsně sesypou. No a Laurinka tam vlezla, všechny kozy na ní a ta z toho dostala záchvat.
Pak jsme jeli někam nevim kam, podepsat nějakou smlouvu, kvůli nevim čemu a pak domů. Doma jsem dostala celkem záchvat breku, protože jsem na jednom hřišti řekla Kateřině ať mi pohlídá telefon, doma jsem si prohlížela nějaký moje starý ulbum a chtěla jsem ty fotky vyfotit, a nemohla jsem najít telefon. Tak jsem šla za Katkou, jestli mám můj telefon a vona že jako ne. Takže prohledávání kabelky, nic. V autě, nic. A pak z ní vypadne, žo ho má v kapse kabátu, takže hezký.
Pak jsme nějak zase hrály kulečník a už jsem jako vyhrávala, protože jsem se do toho celkem dostala a pak jsem nějak byla na počítači, předpokládám že na fejzbůku no a nakonec jsem vytuhla.

NEDĚLE

Ráno jsem se vzbudila, protože Katka řvala k vůli něčemu na děti, protože děsně zlobily nebo co, ale snažila jsem se spát dál. Pak jsem slyšela, jak Samuel pronesl "Já chci Zíťu", takže jsem se nepozorovaně vyplížila na horu, kde jsem čučela jak táta hraje tamtu hru. Potom nějak musel jít uklízet, tak jsem taky chvíli hrála, ale vůbec jsem se nedostala ke střílení, jenom sem furt šla rovně za takovým týpkem, takže jsem to uložila a šla se dolů najíst. Zase jsem si chtěla udělat ten mix vloček, ale došlo kakao i tamty lupínky, takže to byli jenom vločky z mlíkem, jogurtem a cukrem. Pak jsem zase hrála kulečník, asi dvě nebo tři hry. Pak prej, že bude hrát Laurinka z Káťou, ale Laurinka - ve svejch třech letech - s tim po prvním nepovedeným šťouchu sekla, takže jsem hrála já s Katkou a samozřejmě jsem prohrála. Myslim, že jsem potom ještě hrála ze Samem, ale nejsme si jistá. Zbytek rodiny potom vypadnul na nákup a mě tady nechaly bratra. Naštěstí nic nedělal, jenom si skládal puzzle nebo co a já si pročítala 1000 důvodů, proč je lepší být holkou, na Krásná.cz. Fakt byste nevěřili, co tm lidi napíšou za debilní kecy.
Pak se nějak přijelo z nákupu a já zůstala zašitá na hoře a začala jsem psát tenhle článek a napůl jsem si psala z nějakýma lidmama na fejsu. Pak mě zavolali dolů k jídlu, já to všechno sežrala a chtěla jsem pokračovat v psaní tohohle blábolu, ale přiběhl nahoru Samuel, začala dupat a šoupat nohama a že prej se musim dívat. Táta pronesl že výborně stepuje, vyhnal mě od počítače a začal stahovat nějakou indiánskou tanešní hudbu, aby mohl bratr rozvíjet Svůj talent žejo.
Teď jsem si to po sobě přečetla a pokusila se opravit všechny překlepy. Uložim to do rozepsanejcha až přijedu domů, dopíšu další podrobnosti a kliknu na HNED ZVEŘEJNIT.
Momentálně jsem dojela domů. V buse jsem zapla telefon a navolila opět Sto Zvířat. Moje minimální baterka vydržela až sem, domů a teď si telefon nabíjím. Cesta byla pohodová a celkem mi to uteklo. Vím, že jsem si vzpomněla na Ethelu - holku, kterou znám od mýho půl roku a jejího roku, holku, která byla dlouho dobu moje spřízněná duše - ale už nevím kvůli čemu. Když jsem na Knížecí čekala na sedmičku, byla mi děsná kosa a fakt se mi klepaly nohy a připomnělo mi to jednu scénu před školou, když jsem měla záchvat zimnic a klepala jsem se jak ratlík. Když tramvaj přijela, ve dveřích stála růžová Addidasca a já si zase vzpomněla asi na tři lidi který tu bundu maj. Z týhle osoby se vyklubala jedna holka, která se mnou na začátku roku ještě kamarádila a nutila mne ať s ní jdu ven. Jsem se na ní koukla a vona se tak děsně usmívala, a fakt netuším jestli škodolibě, opovržlivě, nebo jako jak. Na Andělu nastoupilo děsně moc vietnamců a ještě hrozně moc lidí, ale já naštěstí pohodlně seděla. Vystoupila jsem, nečekaně a šla domů. V baráku mi ještě vypadl klíč vod skříňky a já se děsně lekla, že jsem v prdeli, ale byl asi metr za mnou. Doma mě přivítala mamka s kocourem v náruči a oznámila mi, že se mám zbalit, protože jedem k Hynkovi dom a tak nějak stručně mi řekla co dělala o víkendu.
Já teď sedím na gauči, na klíně počítač, vzpomínám na ty lidi, na který jsem si předtím vzpomněla a na ruce mi leží kocour.

Koupelna - 1. část

5. března 2012 v 20:11 | Miss Naive |  Píšu..
Historicky pevní povídka na tomhle blogu. Třeba se bude líbit. A podle názoru ostatních bude další díl. Halelůja?

Mejdlo mojí sestry s potiskem Hello Kitty mě vždycky děsně rozčilovalo. A mojí sestru zase rozčilovalo, že si na záchod beru vidličku a skleničku s okurkama, který jsem tam jedla. A víte co rozčilovalo naší mámu? Kaktus. Teda, on jí nevail tak úplně ten kaktus, jako spíš fakt že byl od našeho táty kterej jí nechal.

Naše rodina je sama vo sobě dost divná a asi vždycky bude. Mady, totiž moje sestra se bojí klaunů, protože jedou vyděla nějakej stupidní horor, když jsem jí měla hlídat. Taky jsem za to dostala celkem dost vynadáno, od mámy. A táta měl zase svůj tříhodinovej proslov že se mám o svojí malou sestru starat. Malou? Je jí deset. A já mám ve čtrnácti taky jiný starosti než se starat o haranta.

Ale zpátky k jádru. Zrovna jsem stála v koupelně, snažila si upravit vlasy a ukusovala ty vokurky.
Když jsem jich spořádala víc než jest zdrávo, přejela jsem si zuby kartáčekem a dalších minimálně patnáct minut se snažila vytvořit si na hlavě přijatelnej účes. Když se mi to konečně (ne) povedlo, vzala jsem si řasenku a nakonec se pokusila si udělat oční linky. Jenže zrovna zaklepala sestra a mě ujela ruka. "Maddy!!" zařvala jsem na osobu za dveřma podrážděně a chystala se jí otevřít, ale uklouzla mi noha, rozsekala jsem se o kliku a na chvíli omdlela.
Když jsem se probudila, byla jsem pořád v koupelně a podle hodin vedle zrcadla uplynulo pět minut. Sestra na dveře pořád celou tu dobu klepala, tak jsem jí otevřela.

Nebyla to sestra. Byl to nějakej chlápek ve skafandru, kterýho jsem se příšerně lekla a málem omdlela. A kdybych omdlela, byo by to lepší. Ten chlápek nebyl zrovna dvakrát nadšenej když mě vyděl a vystratoval po mě s nožem.

Když jsem se probudila, ležela jsem pořád v koupelně v kaluži krve a podle hodin uplynula nějaká půl hodina. Ze schodů jsem jenom slyšela křik mámy, ať si pospíšim nebo přijdu pozdě do školy.
Mámě se povedlo vyběhnout až na horu a když mě viděla, omdlela.
Když jsem byla později v nemocniční koupelně, doktoři mi řekli že máma vypověděla, že se okolo mě vznášel nůž, který mě několikrát bodnul.
Kriminalisté potom našli ve sprcháči ležet skafandr od krve.
Fakt komický.

S křeslem na cestách

5. března 2012 v 8:35 | Miss Naive |  Fotím
Sme vzaly křeslo, který mi Adéla darovaly a jeli k nám domů. Takže trasa z Národní Třídy do Nuslí. Tramvají a kousek pěšky. Jako bylo to boží, ale celkem mě naštvalo, že Adéla mě odmítala fotit a sama má fotek ktři prdele. Ale co, sranda byla.
Tady máte výběr několika nejlepších fotek, zbytek si najděte na Rajčeti. (Po kliknutí by se ot mělo zvětšit, snad)

Tohle jsem fotila já, přechod na Otakarce.

Fotila Áďa. Ano, jsem Kik Butowsky, ty ne? Trapáku.

Po schodech dolů. Moje fotka.

Rvala jsem to skrz dveře, fotila to Adél.

Adéla se rozsekala, takže jsem to fotila já žejo.

02/03/12

2. března 2012 v 21:37 | Miss Naive |  Den za dnem

Dys is d wejk of lajf. ČokoVoko sami vo sobě jsou... zvláštní a trochu moc. Ale jsou svý no.

Koukám jedním vokem na TopGear a prohlížím ty stupidní fotky na fejzbuku. V eškole hrajem poářd takovou tu stupiditu "Pravda nebo úkol," lol. Kocour mi rozlil mlíko a shodil několik knížek z poličky. Leží to tady tak dvě hodiny a já jsem za tu dobu ještě ani nevstala z postele. Ale ne, nejsem líná chystám se to uklidit.
Dneska jsem si taky založila profil na ČSFD a Ervín mi pučil Borata, tak se chystám si to pustit, prej je to děsně vtipný.
Ve škole jsme měli mít místo druhý hodiny výtvarky děják, ale místo toho si s náma ten učitel povídal. Někdy ho fakt nepochopím, co mele za.. věci.
Za pět dní mám mít referát na nějakou knížku a tu, na kteoru chci referát uudělat ještě ani nemám dočtenou. Ono je to sice už asi jenom.. čtyřicet stránek, ale já jsem nějak lenoch a čtu jenom v tramvaji.

Jiatá osoba, chi říct Pepa (od nás ze třídy) mě už pěkne sere. Co naděláš. Teda spíš vo nenadělám žejo. Ještě na mě vyšla dvojce s nim, taky úžasný.

Už jsem se rozhodla co udělám s těma všema prachama za Vánco a narozky. Myslela jsem, že si koupim za těch dvanácet Bamboo Pad, ale nakonec šetřim na foťák, protože je hrozný bejt vodkázaná na mobil.

Do Pondělka taky musim napsat do literární soutěže na SKBčku a vůbec netuším, jak mám zmáknout dvě normostrany :D

Taky jsem přemejšlela že se budu děsně vopičit po Skylettě a pokusim se zapisovat si pečlivě co se každej den stalo, ale asi si to nezapamtuju. A pak má ještě jeden boží nápad, nazvu to Tejden co tejden, nebo tak nějak a půjde o to, že (pokud to vyjde) každou neděli zveřejním sedm stránek z jednoho takovýho mýho sešitu. MOžná je to kravina a obávám se že se na to vyseru ale zamlouvá se mi to.

A pro dnešek se asi loučím, chci si konečně pustit toho Borata.
Ps. SUIT UP!

Žblemt.

1. března 2012 v 22:10 | Miss Naive |  Kreslím
Záchvat kreslícího syndromu. Všechno je to kreslený myší v sayi, tak nějak obtažený z kresby na papíru no. Ale celkem se mi to líbí. Možná, trochu.

↑ Vrťapka. To stínování je dost ubohý no.

↑ Nazvala jsem to Cole. Asi nějakej druh pravěkýho opeřence, vim já. (A na tom obrázku je to napsaný blbě. Kurva)

↑ Tohle je krutě nepovedený. HLavně ten ksicht hele.

↑ Karkat Vantas a jeho Fuck. Prostě borec kámo. (Já ne, on jo)

↑ Hlava draka. Nemám k tomu co dodat.

↑ Já vim, že samochvála smrdí. Ale tohle se mi fakt líbí.